9. Odpuštění


odpusteni3Jan Hus: Mírumilovný je ten, kdo žádá odpuštění pro toho, kdo mu škodí… Nikdo mi neškodí víc než Páleč, kéž mu všemohoucí Bůh odpustí.

Odpuštění je velká věc. Bez odpuštění se nedá žít. Každý potřebujeme odpuštění, protože nikdo není tak dokonalý, že by někomu neublížil, a také není na zemi člověk, kterému by někdo neuškodil. Přijetí odpuštění je předpokladem pro růst duševního zdraví. Sebeodsuzování vede totiž ke ztrátě vnitřní jistoty a stability, a také k psychickým problémům. Jestliže člověk nedokáže odpustit sám sobě, může to vést k dalšímu zlému jednání a je to překážkou kvalitních a trvalých vztahů, protože člověk pak sám sobě nedůvěřuje. Také odpuštění druhým lidem je osvobozující. Pokud se pokoříme a omluvíme, můžeme být svobodní od výčitek a násilí. Když odpustíme druhým, jsme znovu svobodní od hořkosti, vnitřního trápení a sevření, které nám neochota odpustit působí. Hus dokázal z Boží milosti odpustit i svému bývalému příteli Pálečovi, jenž v Kostnici připravoval články obžaloby, které vedly k jeho odsouzení a upálení. Také se modlil za Páleče, aby mu Bůh odpustil. Mohl to udělat proto, že věděl, že i jemu Bůh odpustil jeho vlastní hříchy. Stejně jako Kristus odpustil svým mučitelům, tak i Hus. Více…