Úcta v Husově životě – Loupežník Mikeš Zúl z Ostředka
V českém království se pohybovali i loupežníci, kteří kradli a rabovali, a pak se častokrát zabydleli v některém z dobytých hradů, kde byli v bezpečí. Jedním z takových loupežníků byl i Mikeš Zúl z Ostředka, který se opevnil na hradě Čejchanov (dnes Komorní hrádek), odkud podnikal loupeživé výpravy do kraje. Byl to nelítostný vrah. Měl u sebe skupinu padesáti mužů, a to už byla malá armáda. Král Václav poslal na Mikeše vojsko, to hrad dobylo a loupežníky zajalo. Všichni byli odsouzeni „k smrti loupežnické“, což znamenalo oběšení. Vůdce bandy Mikeš neměl před ostatními žádnou výhodu, jen tu, že jeho šibenice byla vyšší než ostatních.
Před popravou zavolali Husa, aby se pokusil Mikešovi posloužit a smířil ho s Bohem. Nevíme, o čem s tímto vrahem Hus mluvil, ale pravděpodobně jej přivedl k pokání, protože Mikeš nahlas zvolal, aby se za něj všichni modlili. Hus si vážil všech lidí bez výjimky. Základem jeho úcty k druhým lidem nebylo to, jak vypadají, jak jsou bohatí, krásní a vzdělaní, ani jejich společenské postavení; byla to jedině víra, že na sobě nosí Boží podobu. To, že je Bůh stvořil ke své podobě a miluje je, to bylo pro Husa důvodem, proč si lidí vážil. Možná že Mikešovo smýšlení a srdce na poslední chvíli změnilo právě to, že jej Hus neodsuzoval, ale řekl mu o Boží lásce.
Hus si vážil i těch nejposlednějších lidí. Neustále jim zdůrazňoval jejich hodnotu a povzbuzoval je, aby šli dál, aby rostli v krásné lidi a nezůstávali v průměrnosti. Tato krása duše je něco jiného než krása těla. Tělesnou krásu člověk přirozeně ztrácí s věkem, ale krása srdce může trvat až do smrti. Přesto si dokázal vážit i urozených lidí, a to dokonce i těch, kteří jej podrazili, což nebývá jednoduché.
Jedním takových byl král Zikmund. Ten chtěl, aby se Hus zúčastnil koncilu v Kostnici a slíbil mu ochranný glejt. To měla být písemná záruka, že se Hus bude moci bezpečně pohybovat po říši, a také se bezpečně navrátí do Prahy. Pokud jej koncil odsoudí k trestu smrti, rozsudek bude vykonán v Praze. Dne 13. června 1415 Hus už poněkolikáté usiluje o veřejné slyšení, které mu Zikmund slíbil. Píše spřízněným pánům dopis: „Znovu vás prosím všechny pány, kteří tu jsou, aby u krále poprosili o poslední slyšení, neboť on sám na koncilu řekl, že mi bude slyšení dáno co nejdříve. Bude to jeho veliká hanba, pokud nesplní své slovo. Myslím však, že jeho slovo je tak stálé jako jeho slib o bezpečném průvodu, o kterém mi už v Čechách říkali, že se mu mám vyhnout. Jiní říkali: ‚On sám tě vydá nepřátelům!‘ Pan Mikeš Divoký mi řekl před mistrem Jesenicem: ‚Mistře, věz, že budeš určitě odsouzen!‘ Myslím, že znal králův úmysl. Soudil jsem, že má pochopení pro Boží zákon a pro pravdu, ale nyní vidím, že ho má málo – odsoudil mne dřív než moji nepřátelé. Kdyby se aspoň zachoval jako pohan Pilát, který si vyslechl žaloby a řekl: ‚Žádnou vinu nenalézám na tomto člověku!‘ Nebo kdyby byl aspoň řekl: ‚Hle, dal jsem mu ochranný list. Pokud se nechce podrobit rozhodnutí koncilu, pošlu ho zpět k českému králi s vaším nálezem a svědectvími, ať ho sám rozsoudí se svými duchovními!‘ Vždyť to mi slíbil ústy Jindřicha Lefla a dalších lidí, že mi zjedná slyšení, a kdybych se nepodrobil, že mne pošle bezpečně zpět.“ Přesto, že si na Zikmunda takto stěžuje svým přátelům z kostnického vězení pár dní před popravou, už 21. června píše stejným přátelům dopis, ze kterého je vidět úcta, kterou ke králi choval: „Děkuji všem pánům rytířům a vladykům českého království, zvlášť králi Václavovi a paní králové, mé milé paní, že mne milovali, laskavě se ke mně chovali a usilovali o mé osvobození. Děkuji též králi Zikmundovi za vše dobré, co mi prokázal. Děkuji všem pánům českým i polským, kteří vytrvale a pevně usilovali o pravdu a mé osvobození.“
Citáty Jana Husa o úctě
Lidé jsou ničeni, když si více váží těch, kdo mají postavení a majetek, místo aby si vážili lidství každého člověka proto, že byl stvořen podle Boží podoby. Protože když si vážíme lidí pro to, co mají, nevážíme si jich pro to, kým jsou.
Postilla, čtení 54
Skutečně téměř celý svět se zde mýlí, když si váží více toho, kdo je bohatý, než toho, kdo je pokorný a chudý. Bůh tak nejedná, on nedělá rozdílu mezi lidmi, že by si více vážil někoho pro jeho bohatství, postavení, nebo tělesnou krásu než toho, kdo je chudý, nemá významné společenské postavení a je chudě oblečený.
Postilla, čtení 54
Máš pocit, že si tě nikdo neváží, trápí tě to a nevíš, co s tím? Je ti blízké to, jak si Jan Hus vážil lidí a toužíš se naučit projevovat úctu tak, jako on? Odpovědi na tyto otázky možná najdeš ZDE.