Víra v Husově životě


Víra v Husově životě – Chci dnes vesele zemřít

Pevnou víru můžeme v životě Jana Husa sledovat od okamžiku, kdy se setkal s učením anglického učence a reformátora Johna Wycliffa (Jana Viklefa). Tehdy prožil vnitřní dotek pravdy, která změnila jeho život. Z člověka zaměřeného na pozemské věci, který, jak sám vyjádřil ve svém spise „O svatokupectví“, když odcházel na studia do Prahy, měl jediný zájem, totiž, aby měl dobré bydlo, krásné roucho a byl vzácný pro lidi (měl uznání), se postupně stával muž odpovědné víry a upřímnosti, který už neměl na mysli jenom sám sebe. Hus věřil tomu, co dělal, a dělal to, čemu věřil. Byl natolik vnitřně přesvědčen o pravdě, kterou poznal z Bible, že podle ní začal nejen kázat, ale také žít. Tato poznaná pravda, kterou následoval, ho stála život. Jeho víru můžeme sledovat na procesu odsouzení v Kostnici, kde došlo k zajímavé události. Kardinálové odsoudili Husa na smrt a jako kacíř měl být upálen. Upálení předcházel složitý proces odsvěcení a předání odsouzeného světské moci. Kardinálové mu nasadili papírovou čepici, kde byli namalovaní ďáblové, peroucí se o Husovu duši. Když mu ji nasazovali na hlavu, řekli: „Odevzdáváme tvou duši ďáblu!“ Hus na to reagoval slovy: „A já ji odevzdávám nejmilostivějšímu Ježíši Kristu!“ Tato jeho slova dokazují, že se nebál zemřít, protože věřil, že nad jeho duší nemají moc kardinálové, ale Kristus. Přesto, že nejvyšší církevní autority vydávaly jeho duši ďáblu, Hus věděl, že je před Bohem spravedlivý, proto se nebál lidského odsouzení. Proto také o chvíli později, když už stál na popravišti za městem, kde pro něj byla přichystaná hranice, na níž měl být upálen, a on dostal poslední možnost odvolat své učení, nahlas vyhlásil: „V té pravdě, kterou jsem celý život hlásal, chci dnes vesele zemřít.“ Zůstal věrný pravdě až do konce a dobrovolně si zvolil smrt. Mnozí dnes nerozumí, proč se Hus takto rozhodl. Ale přesto, že toto jeho rozhodnutí nechápou, inspiruje je k odvaze a odhodlání zůstat pevní ve víře. Jan Hus zemřel vesele, to znamená bez nenávisti v srdci, v pokoji, s modlitbou a písní na rtech, právě proto, že věřil tomu, že jde do lepšího. Nebál se smrti, protože věděl, že Bůh zapsal jeho jméno do knihy života v nebi.

tlačitko levé stopaCitáty Jana Husa o víře

Na čem máme podle apoštola Pavla stavět? Na základu nejčistší víry. Věřit znamená souhlasit s pravdou, kterou nevidíme, a nevšímat si zastrašování nepřátel. Znamená to věřit, že se Kristus narodil, že vstal z mrtvých, věřit v blaženost, v život věčný a v další články víry, které nevidím. Víra neznamená věřit tomu, co jsem viděl, jako když například vidím tebe nebo něco jiného, neboť na tom nemám žádnou zásluhu. Na tom můžeme vidět, jak máme věřit a jak založit svou víru na Bohu Otci, Synu a Duchu svatém. V nic jiného nevěřme, ani v blahoslavenou Pannu, ani v papeže, neboť nikoho z nich nemáme milovat nad Krista.

Kázání 19. prosince 1410

Základem všech ctností, na němž můžeme se zásluhou sloužit Bohu, je víra, bez níž není možné líbit se Bohu (Žd 11,6). A z této víry vyplývá způsob mluvení a jednání každého člověka. Každý člověk je nezbytně buď žákem Božím, nebo žákem ďáblovým. Abecedou či prvoukou, s níž se začíná v obou těchto školách, je buď víra, anebo nevíra.
Řeč o víře, 1414

Víra bez lásky je zbytečná, víra s láskou je křesťanská.
Výklad víry, kapitola 4.

Toto jsou čtyři užitky z živé víry. Věz, že víra, která je oživená láskou, jíž člověk věří v Boha, vede člověka, aby miloval Boha, činil dobro, trpělivě a dobře snášel potíže a miloval svého bližního jako sám sebe.
Výklad víry, kapitola 7.tlačitko levé stopa

Je ti blízké, jak a čemu Jan Hus věřil? Chceš poznat ještě blíže víru, na které postavil svůj život? Odpovědi na tyto otázky možná najdeš ZDE.